OBSAH


DEVĚTSIL LÉKAŘSKÝ                   

Petasites officinalis

Lidový název koňské kopyto, lopušice. Roste na okrajích lesů, na březích potoků na loukách. Devětsil je jarní rostlina. Její načervenalé květy vyrůstají z kožovitých listů. Dorůstají do velikosti klobouku a v létě jsou, zvláště na venkově, používány na ochranu před ostrým sluncem. Je vynikající při vykloubeninách a vymknutích. Listy se používají i k obkladům. Kořeny se sbírají ještě před rozkvětem. Obsahuje hlavně 0,1% silice, hořčinu, slizové látky a tříslovinu, dále asi 1,0% petasinu, kyselinu angelikovou, isopetasol, inulin a sirné sloučeniny. Farmakologické působení devětsilu není dosud přesně známo; soudí se, že působí spasmolyticky. Oddenek se vždy považoval za prostředek k utišení kašle. Pochybný je účinek diuretický a projímavý.


DIVIZNA VELKOKVĚTÁ                   
Krtičníkovité

Verbascum densiflorum Bertol.
Syn.: V. thapsiforme Schrader
Scrophulariaceae

Dvouletá bylina, až 2 m vys., se vzpřímenou, od sbíhavých listů křídlatou lodyhou, žlutavě vločkovitě plstnatá, v l. roce jen s přízemní růžicí listů. Listy jsou střídavé, dol. ± eliptičné, v kratičký křídlatý řapík zúžené nebo ± přisedlé, hrubé vroubkované, střeď a hor. eliptičné až vejčité, zašpičatělé, dokonale k níže stojícímu listu sbíhavé a nad spodinou rozšířené. Květy jsou obojaké, souměrné, kromě pestíků pětičetné, se srostlými obaly, po 2 - 5 ve svazečkovitých vrcholících v prodlouženém, jednoduchém nebo ± dole rozvětveném hroznu. Stopky květů s listenci a kratší než kalich. Kalich je zvonkovitý, pětizubý a koruna kolovitá, světle žlutá. Tyčinky jsou nestejně dl., 2 dol. delší, s lysými nitkami, a 3 hor. kratší, s hustě bělovlnatými nitkami. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, příčně dvoupouzdrý, s kyjovitou, po čnělce sbíhavou bliznou a na spodině se žláznatým nektariovým valem. Plodem je přehrádkosečná tobolka, s množstvím droboučkých, hranolovitých semen. VIl.-IX. V ČSSR dosti hoj.; výslunné stráně, kamenité břehy, hráze, suti, pastviny, lesní světliny a mýtiny v nižších polohách teplejších oblastí. Druh roste takřka v celé Evropě, na sev. do Nizozemí, Dánska, jihových. Švédska a střed. Ruska, na jihu ještě na Kavkaze, s menší oblasti výskytu na záp. Sahaře. - Drogou jsou květy, resp. koruny s tyčinkami (Flos verbasci), které se při sběru snadno vytrhnou z kalichů. Sběr v přírodě nebo z kultur vesměs maloplošných (u nás se pěstuje kultivar s vel. květy cv. Zlata), výhradně za slunného dne, postupně, jak květy rozkvétají. Kladou se opatrně do košíčků, protože je to velmi choulostivý, při namačkání rychle se zapařující a hnědnoucí materiál, u něhož jakost závisí na uchování barvy. Výnos drogy 8 kg/a. Droga snadno hnědne, navlhne-li, a ztrácí účinnost. Je zlatožlutá, voní příjemně medově a chutná mdle nasládle a slizovitě. Hlav. účinnou složkou jsou glykosidy aukubin a katalpol, jejich deriváty a další iridoidové glykosidy. Z flavonoidních sloučenin je zastoupen glykosid hesperidinového typu a glukorhamnozid verbaskozid. Z doprovodných látek jsou terapeuticky nejdůležitější slizy, saponiny (pravděpodobně triterpenické), kromě nich jsou v droze karotenoidní barviva a ve stopách blíže dosud nezkoumaná silice.

Droga je velmi oblíbena v lidovém léčitelství. V lékařství má význam v podpůrné terapii chorob hor. cest dýchacích (záněty průdušek, úporný kašel, záněty sliznice v ústech a hrtanu). Pro účinek glykosidů, saponinů i slizů jsou květy divizny výborné expektorans užívané v nálevu samotné nebo v čajových směsích. Kromě toho působí droga vnitřně jako mírné spazmolytikum, diaforetikum a diuretikum, zevně se uplatní v obkladech na bércové vředy, k výplachům střev a ke koupelím (hemeroidy).

Je také součásti přípravků léčebné kosmetiky. Ve střed. Evropě se droga používá nejpozději od konce středověku. Stejně hodnotnou drogu skýtají také květy příbuzné d. sápovité (V. phlomoides). Rostliny mají střed, a hor. lodyžní listy nesbíhavé nebo jen krátce sbíhavé, ne až k následujícímu lista V ČSSR roztr. na obdobných stanovištích jako d. velkokvětá. Druh je rozšířen ve většině střed. a již. Evropy, v sev. Evropě chybí, ve Vel. Británii zavlečené. Jiné, žlutokvěté druhy divizen, ale s malými květy, např. d. malokvětá (V. thapsus) nebo d. knotovkovitá (V. lychnitis), jež rostou u nás dosti hoj. a na obdobných stanovištích jako druhy pro farmacii důležité, se nesbírají, protože droga z nich je méně účinná (novodobý průzkum nebyl však proveden). U některých druhů d. z Balkánského poloostrova byly nověji izolovány alkaloidy (Bulharsko). Všechny zmíněné druhy se upotřebují také v okrasném zahradnictví do rozsáhlejších skalních, stepních a vřesovinných partií větších zahrad a parků, kde se snadno udržují na místě samovýsevem, dále i jako solitéry poblíž domů, u zdí nebo při kamenných terasách. Květy jsou bohatě pylodárné a jako takové ceněné včelaři.


DOBROMYSL OBECNÁ                   
Hluchavkovité (pyskaté)

Origanum vulgare L.
Lamiaceae (Labiatae)

Vytrvalá bylina, s dřevnatým výběžkatým oddenkem, vyhánějícím listové i květonosné prýty, jež jsou tuhé, temně zelené až hnědočervené, ± lysé, pyřité až vlnaté, s přisedlými siličnými žlázkami. Lodyhy jsou 20 - 90 cm vys., vystoupavé až vzpřímené, čtyřhranné, nahoře vstřícně větvené, se vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými až ± vroubkovanými listy. Květenství tvoři chocholičnatá lata z hlávek, složených z chudokvětých lichopřeslenů. Květy jsou obojaké nebo jen samicí (samostatné rostliny), souměrné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, krátce stopkaté, v úžlabí ± přisedlých, lysých a vejčitých listenů. Kalich je zvonkovitý, s 13 vyniklými žilkami, pětizubý, s trubkou v jícnu dl. vousatou. Koruna je dvoupyská, světle karmínová až masově červená, s hor. pyskem přímým a dol. sehnutým. Tyčinky jsou dvoumocné a z koruny vyniklé. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, na spodině se žláznatým nektariovým prstencem. Plodem jsou 4 podlouhle vejcovité, hladké, hnědé tvrdky. VII.-IX. V ČSSR dosti hoj.; výslunné stráně, suché louky, světlé křoviny, mýtiny, lesostepi, ale i zastíněná místa a druhotná stanoviště (např. silniční a železniční náspy) z nížiny do hor, hlav. v teplejších oblastech. Druh roste v mírném pásu Eurasie (na jihu převážně v horách), na vých. do Himaláje a na jih do střed. Sibiře. V Číně a Sev. Americe jen zavlečené. - Drogou je nepřekvetlá nať (Herba origani), sběr z planých porostů stačí uspokojit požadavky farmacie. Ke sběru jsou nejvhodnější suché a slunečné dny v plném létě. Za l hod. se nařeže 5 kg i více natě. Droga je tmavozelená, s fialovými květy nebo dílčími květenstvími, voní příjemně a chutná hořce kořenně, na jazyku zanechává stahující pocit Účinnou látkou je silice (± 0,4%), značně proměnlivá vzájemným obsahem složek. Význačné jsou látky fenolické povahy, především tymol a karvakrol, jichž množství se v silici podle původu drogy dosti mění. Kromě toho je v silici směs mono- a seskviterpenických uhlovodíků a kyslíkatých látek. Podle jiných údajů obsahuje silice některých typů dobromysli místo tymolu a karvakrolu karyofylen, a -bisabolen, dipenten, p-cymol, linalool, terpineol a terpinyl- nebo bornylacetát a ještě další terpenické látky. Mimo silici je v droze ještě malé množství horčin a třislovin, z doprovodných látek hlav. organické kyseliny. Protože názory na taxonomickou hodnotu matečných rostlin dobromysli z planých porostů nejsou jednotné (jde hlav. o vnitrodruhové taxony z již. Evropy, např. středomořsko-atlantský poddruh subsp. prismaticum, který má skýtat mnohem více silice než eurasijský vlastní poddruh subsp. vulgare), označuje se ve farmacii silice podle původu rostlin, např. silice španělská, kyperská, smyrenská, syrská, marocká, řecká, italská apod. V poslední době je na trhu ještě silice bulharská a indická. Jednotlivé silice se liší zastoupením nebo chybením významných obsahových látek (tymolu, karvakrolu).

Droga působí léčivě na zažívací ústrojí (zvýšené vylučování žluči), silice dezinfekčně a spazmolyticky. Protizánětlivý a expektorační účinek drogy, se uplatňuje při chorobách hor. cest dýchacích. V lidovém léčitelství je droga známa od starověku. Ve středověku byla d. řazena mezi byliny, chránící před ”zlou mocí”. V lékařství se dnes předpisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím.

Z drogy se průmyslově destiluje silice, využívaná v potravinářství a kosmetice, zejména v mydlářství. Čerstvá i suchá nať je důležité koření, hlav. v italské a francouzské kuchyni. Je součástí některých koření kari a kořenných směsí do speciálních uzenin. Je to vhodná medonosná rostlina, z její natě lze získat i trvanlivé hnědočervené barvivo, jímž se dříve barvila vlna.


DUB LETNÍ (”KŘEMELÁK”)                   
Bukovité

Quercus robur L.
Syn.: Q. pedunculata Ehrh.
Fagaceae

Jednodomý strom, až 50 m vys, řidčeji keř. Kmen se již několik metrů nad zemí větví v mohutnou, nepravidelnou korunu z tlustých, křivolakých a sukovitých větví. Mladá kůra je hladká, lesklá a zelenavá, později s hluboce brázditou a černavě šedou borkou. Listy jsou střídavé, opadávající až zjara příštího roku, krátce řapíkaté, s obvejčitou, chobotnatě peřenolaločnou a na spodině srdčitě ouškatou čepelí, s laloky (5 - 7 párů) šiř. zaokrouhlenými Mladé listy jsou ± hedvábně chlupaté, čepel dospělých listů kožovitá, svrchu leskle, vespod matně až modrošedě zelená. Samčí květy v řídkých, nicích jehnědách, paprsčité, se 6 cípy žlutozeleného brvitého okvětí, s nimiž se střídá 6 tyčinek. Samicí květy s okvětními červenými a vně plstnatými šupinkami po 3 ve dvou kruzích, se spodním semeníkem ze 3 plodolistů, jsou jednotlivé nebo po 2 - 5 ve zkrácených hroznech, každý květ je v miskovité číšce. Plodem je stopkatá, podlouhle vejcovitá, zašpičatělá a lysá nažka (žalud), v dol. třetině uzavřena v číšce, vně kryté drobnými, šedochlupatými šupinkami. V.-VI. V ČSSR dosti hoj. až hoj.; v čistých porostech (doubravy) nebo přimíšen v listnatých nebo jehličnatých lesích, také v luzích, hlav. v poříčí vel. toků, na hrázích rybníků z nížiny do podhůří, zejména na výživných hlinitých a písčitohlinitých půdách a s vyš. hladinou spodní vody. Druh roste v Evropě (kromě krajního sev. většiny Španělska a již. ostrovů), na vých. až k 60° v. z. d., vz. také na sev. Kavkaze. - Drogou je hladká, zrcadlová kůra (Cortex quercus) z tlustších větví a mladých kmínků, sloupávaná brzo zjara, kdy stoupá míza a neraší ještě listy. Sběr výhradně z jedinců, určených při probírce k pokácení. Droga je ± 3 mm tlustá, vně stříbřitě šedohnědá, lesklá, uvnitř načervenalá. Páchne tříslovinou a hořce, silně svíravě chutná. Delším skladováním se jakost zhoršuje. Hlav. účinnou složkou jsou třísloviny katechinového typu (12-16%), nejnižší jejich obsah povolený pro farmaceutické použití je 9%. Jejich chemická skladba není zcela objasněna, teprve nedávno byly vyizolovány katechinové a galokatechinové dimery a stanovena jejich struktura. V droze nejsou jen katechin a jeho izomery, ale i flavonoidy, zejména hydroxyflavandioly, organické kyseliny, fermenty, účastnicí se polymerizačnich pochodů atd. Dubová kůra se používala již ve starověké terapii, středověk více oceňoval dnes již obsoletní dubové listy a žaludy (také, nikoli neprávem, jako protijed). Dnešní použití dubové kůry v lékařství, zejména zevně, je hlav. v jejích adstringentních vlastnostech. Třisloviny dokáží vytvořit s bílkovinami povrchových tkání, tedy kůže a sliznice, neprostupnou membránu, čímž se zmírní dráždění nervů v pokožce, vznikne slabé místní znecitlivěni, zabraňuje se zánětům, snižuje se sekrece kůže i sliznice, na otevřených ranách se vytvoří ochranné a snáz vysýchající koaguláty a zabrání se vniknutí nákazy.

Proto se droga používá na omrzliny, drobnější spáleniny, hemeroidy, svědivé dermatitidy, proti nadměrnému pocení, na záněty sliznic, močového měchýře, pochvy a k léčení bělotoku. Dubová kůra se používá především ke koupelím a obkladům. Vnitřní použití drogy je dnes omezenější, např. vývar z kůry při žaludečním a střevním kataru. Vyšší dávky než l čajová lžička drogy na šálek 2 - 3krát denně mohou však vyvolat nevolnost až dávení, delší užívání pak úpornou zácpu.

Dubová kůra je významná technická surovina v koželužství na vyčiňování kůží a v barvířství. Husté, pevné a trvanlivé dubové dřevo (i ve vodě) je důležité ve stavebnictví i truhlářství. Pražené a rozemleté žaludy byly dříve jednou z kávovin (”žaludová káva”), jež má počátek v 18. stol. v Prusku. D. letní se velmi oceňuje v lesnictví. Ve velkých parcích se vysazuji jako solitéry jeho kultivary, nápadné formou růstu nebo zbarvením listů. Stejně hodnotnou drogu (i dřevo) skýtá příbuzný druh d. zimní - ”drnák” (Q. petraea; syn. Q. sessilis), s listy dl. řapíkatými, s čepelemi u řapíku klínovitě zúženými a s přisedlými žaludy. V ČSSR dosti hoj. v lesích nižších poloh, zejména na skalnatých půdách. Druh roste v záp., ve střed, a v jihových. Evropě, na vých. souvisle asi k 30° v. z. d, dále na Krymu a zřejmě i na sev. Kavkaze. Jako matečný druh drogy se v literatuře uvádí i d. pýřitý - ”šipák” (Q. pubescens), s plstnatou číškou a podlouhlými špičatými žaludy.


DURMAN OBECNÝ                   
Lilkovité

Datura stramonium L.
Solanaceae

Jedovatá jednoletá bylina, 30 -120 cm vys., lysá až mrtnatá, s lodyhou přímou, ± rozkladitě větvenou a lysou. Listy jsou jednoduché, střídavé, dl. řapíkaté, s vejčitou až eliptičnou, na spodině staženou, hrubě laločnatě až chobotnatě zubatou, svrchu tmavě, vespod světle zelenou čepelí, se žlutohnědou žilnatinou. Květy jsou 5 - 10 cm dl., obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, stopkaté, jednotlivě v rozsochách větví, se srostlými obaly. Kalich je vejčitě trubkovitý, ± nafouklý a koruna bílá nebo fialová, dl. nálevkovitá, se čpičatými cípy. Semeník svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s prvotní přehrádkou odchýlenou v hor. části vlevo a druhotnými přepážkami v dol. části čtyřpouzdrý. Plodem je přímá vejcovitá tobolka pukající čtyřmi chlopněmi, ztuha ostnitá (var. stramonium) nebo bez ostnů (fialově kvetoucí var. inermis a bělokvětá var. tatula), s četnými ledvinitými, černými semeny se síťkovitě důlkatým osemením. VI.-IX. V ČSSR roztr., na Moravě a Slovensku hojněji, rumiště, skládky, pole, zahrady, vinice a u cest v nižších polohách teplejších oblastí, někdy jako plevel, převážně na dusíkatých půdách a tedy v blízkosti sídlišť, vesměs druhotně. Ve střed. Evropě často s velmi nepravidelným výskytem a přechodně. Dnes skoro ruderální kosmopolit. Za domovinu durmanu se pokládá vých. oblast USA nebo střed. Amerika, odkud se rozšířil, hlav. činností člověka, postupně do dalších světadílů. V Evropě se objevil nejdříve ve Španělsku (dovezl ho ve 2. polovině 16. stol. lékař Francisco Hernandez), dále po Evropě se rozšířil pěstováním pro ozdobu v zahradách. Po stu létech byl již zaznamenán jako zplanělá a místy zdomácnělá rostlina. Opylení květů, rozvíjejících se navečer, zajišťuji především lyšaji. - Drogou jsou listy (Folium stramonii), mladá nať (Herba stramonii), výjimečně semena (Semen stramonii). Listy (bez řapíků) a nať se sbírají v době kvetení, semena pak, jakmile se začnou otvírat tobolky. Při sběru je nutná opatrnost (děti je nesmějí sbírat!), protože d. je prudce jedovatý. Na trhu je převážně sběrová droga ostnitá odrůdy, hlav. z poloostrova Balkánského a Malé Asie. Pro pěstování jsou vhodné odrůdy s bezostnými plody, u nichž je sběr drog bez nebezpečí poranění. Byly vyšlechtěny tetraploidní kultivary mohutnějšího vzrůstu s vyš. obsahem alkaloidů. Výnosy 15 - 30 q/ha (listy a nať) a 10 q/ha (semena). Listová droga páchne slabě omamně a nepříjemně nahořkle slaně chutná. Listy obsahují až 0.6% prudce jedovatých tropanových alkaloidů, hlav. L-hyoscyamin a skopolamin, v poměru asi 2:1. Údaje o přítomnosti alkaloidu atropinu jsou správné, poněvadž vzniká z L-hyoscyaminu při sušení jako racemát D,L-hyoscyamin = atropin, jehož obsah závisí na technologii sušení. Kromě alkaloidů obsahuje droga flavonoidy a ve stopách siličné a pryskyřičné látky blíže neznámé. V semenech je kromě alkaloidů asi 20% oleje. Farmakologické účinky tropanových alkaloidů byly podrobněji popsány u blínu, který v léčitelství ”zastupoval” d. prakticky až do 19. stol.

V lidovém léčitelství se d. pro svou jedovatost užíval málo, údajně jen u cikánů; často byl původcem smrtelných otrav. V terapii setrval dodnes jako součást antiastmatických nakuřovacích prášků a cigaret. V kouři obsažený atropin uvolňuje křeče průdušek. V důsledku jedovatosti určuje dávkování lékař.

Pro průmyslovou izolaci alkaloidů se dnes pěstují i jiné druhy durmanů, např. jihoasijský d. metelový (D, metel), od nepaměti pěstovaný v oblastech z Indie do Středomoří, d. neškodný (D. innoxia) a d. příbuzný (D. meteloides), původem z amerických tropů a subtropů. Také některé druhy rovněž lilkovitého rodu jedovatice (Duboisia), malé stromky domácí v Austrálii a na Nové Kaledonii, jsou výhodnou průmyslovou surovinou pro vys. obsah skopolaminu a hyoscyaminu v listech i kořenech (až 5%). Pěstují se druhy D. myoporoides a D. leichhardtii, a to chemotypy s převahou skopolaminu. Je známo, že australští domorodci žvýkají listy jako narkotikum. Některé stromkovité durmany z jihoamerických tropů, např. d. stromkovitý (D. arborea) nebo d, krvavý (D. sanquinea) mají vonné, až 25 cm dl. květy, pro něž jsou velmi atraktivními rostlinami skleníků i našich botanických zahrad. Také tyto druhy obsahuji jedovaté tropanové alkaloidy a jsou vz. i surovinou k jejich izolaci (např. na Kubě).